JÁ JSEM...'
Petr Pokorný Český bratr /ročník 55/1979 3
Téměř dvacetkrát čteme v evangeliu podle Jana slova „Já jsem..." Slyšíme je z Ježíšových úst, spojená obvykle s dalším slovem, kterým se Ježíš představuje. Víme, že všechny ty jednotlivé výrazy jsou ve skutečnosti stručná přirovnání, metafory, které mají Ježíše přiblížit pojmy z běžné lidské zkušenosti(světlo, život, pastýř, kmen vinné révy apod). Proto je potřebí, abychom jich slyšeli víc. Jeden výraz nestačí obsáhnout Ježíšův význam. Říkáme-li tedy, že se Ježíš těmito slovy představuje, myslíme tím, že jimi je vyjádřen jeho význam, ne jeho prostá totožnost. Můžeme z nich usoudit, že je to význam absolutní, jako je pro život nepostradatelný chléb, definitivní jako pro poutníka cesta, která vede až k cíli, a bezprostřední jako je vztah pastýře k jednotlivé ovci a kmene k ratolesti.
Všechna ta slova jako by chtěla nežidovskému čtenáři přiblížit smysl titulu Mesiáš, neboli Kristus, k němuž se Ježíš přiznává svým prvním prostým „Já jsem to" v kap. 4, 26. Mnohé čtenáře však zaráží zvláštní forma těchto slov, zasazených většinou do rámce Ježíšových delších řečí. Liší se od Ježíšových výroků v prvních třech evangeliích, které jsou většinou převzaty z ústní tradice. Podle nich Ježíš vystupoval s velkou vnitřní autoritou a rozhodností, ale nechtěl na sebe soustřeďovat náboženskou pozornost. Vystupoval jako pokorný syn nebeského otce a k němu obracel pozornost svých posluchačů. Nepřivlastnil si výslovně žádný mesiášský titul, aby se jím představoval lidem. Náboženské pocty se mu dostalo až po vzkříšení, když první křesťané pocítili pod tlakem Ducha svatého, že je jim přítomen a otevírá jim cestu k novému životu. A tu literární forma, kterou jsou v Janově evangeliu podány Ježíšovy řeči, zahrnuje již zvláštním způsobem velikonoční vyznání, že Ježíš je živ a že je zajedno s Bohem.
I v řečech pohanských bohů, např. bohyně Isidy, se objevovalo „Já jsem". Téhle literární formě se odborně říká zjevovací řeč. Křesťan si však při slovech „Já jsem" vzpomene především na „Jsem, který jsem," jímž se podle Exodu 3, 14 Hospodin představil Mojžíšovi. Ježíš tedy v Janově evangeliu vystupuje jako Bůh. Nezfalšoval tím evangelista pozemské rysy jeho života? Ne. Ukázal je jen novým způsobem, při němž se čas Ježíšova života prolíná s časem vyznávající církve a s časem konečného naplnění v nebeské slávě. Vyznání o „slově, které se stalo tělem", je potvrzeno tím, že ten, jenž je pravda a život, je totožný s Ježíšem z Galileje (7, 41n), synem Josefovým (6,42) a konečně výslovně s Ježíšem Nazaretským (18, 5). Poslední „Já jsem" je tak klíčem k poznání jeho totožnosti.
Pozemský Ježíš navazoval vztah tím, že oslovil člověka jménem. Vzkříšený Ježíš nemůže v literární formě oslovit své čtenáře přímo - všechny je vyjmenovat. Tím, že se představuje slovy „Já jsem, vyzývá čtenáře k odpovědi „Ty jsi... ", tj. k vyznání.